Jdi na obsah Jdi na menu
 


2010-04-23 - Okolím Odolené Vody za Svijany

28. 4. 2010

   

  O pátečním výletu se rozhodlo za minutu dvanáct a to skoro doslova. V kanceláři jsem nahodil myšlenku, jet se kousek projet a to cíleně přes Odolenu Vodu, kde bydlí kolega. Ten je znám jako skoro nejezdec, i když má na půdě složen skoro nový stroj. Nedalo to ani moc přemlouvání a souhlasil. Zavolal jsem ještě Láďovi a sraz si stanovili na půl třetí u lávky. S Honzou pak v půl čtvrté na Odolce. Honza ještě zlomil svého bratra, a tak jsme měli jet ve čtyřech. Podmínka byla jediná – vejít se do 25 km + já s Láďou 2 x cestu na Odolku.

    Z práce jsem utekl o půl hodinky dříve a nakonec se s Láďou potkáváme až ve třičtvrtě na tři. Jedeme po nábřeží a dále kolem řeky po červené turistické značce a současně po cyklostezce č. 2 do Chvatěrub. Tady sjíždíme ze silnice a míříme do kopce ke kostelu, kde se cesta zvedá ještě strměji  až úplně nejstrměji, co je ještě možné v sedle zdolat… Naštěstí je kopec dlouhý jen několik desítek metrů.

   Na jeho konci jsme u hřbitova a když se otočíme za sebe, vidíme údolí Vltavy. To je revanš  prakticky všech kopců a kopečků, na jejich koncích je cyklista odměněn za námahu pohledy, které vždy stojí za to!

   Cesta vede dále do obce Zlončice, kde na křižovatce uhýbáme ze silnice a cestu do Postřižína si zkracujeme po polňačce, která na rozdíl od silnice vede skoro po rovince. Já tu jel prvně. V Postřižíně přejíždíme hlavní silnici a přes dálniční podjezd pokračujeme na Odolku. Tam děláme fotku na náměstíčku a začínáme hledat ulici, kde se máme setkat se zbytkem výpravy.

   Po chvilce bloudění jsme na místě, kde už jsou oba připraveni a vyjíždíme. V hlavě jsme měli vztyčné body projížďky, které jsme se pokusili spojit improvizovanými cestami, které měly vést maximálně mimo silnice.

   Na konci města najíždíme na polní cestu, kterou sjíždíme před vodárnu a odbočujeme doprava a po několika desítkách metrů doleva. Vede zde moc hezká cesta kterou se dostáváme na kopec nad vísku Kopeč, na kterou jsou odsud krásné pohledy. Kopeč je zajímavá čedičovými skalkami, které jsou zde jako pozůstatky sopečné činnosti.

   Ve vesničce jen přejíždíme silnice a pokračujeme kolem skalek do kopečka nad Korycany, kam se dostáváme po krátkém sjezdu. Z Korycan musíme kousek po silnici do Veliké Vsi. Tady opět najíždíme na „polňačku“ a vyjíždíme stoupání na kótu 250 m n. m. s názvem Na Kačáku. Odtud sjíždíme přes uválcované pole do Předboje. Cesta je dost nepříjemná, člověk nechce jet z kopce pomalu, a tak ruce dole pěkně bolí a vůbec celé tělo je dost „rozklepaný“. Předboj je rozrůstající se vesnice vystřižená jako z katalogu na „satelitové městečko“.

   My ho jen projedeme a podél Předbojského rybníka pokračujeme po silnici do Bašti. tady musíme udělat rozhodnutí, kudy dál. Láďa musel dofukovat kolo, tak máme strach vzdalovat se od Odolky ještě dál. I když plán byl takový, jet přes Sedlec do Panenských Břežan. Nakonec se rozhodujeme nejet do Sedlece po silnici, což by bylo o něco delší, ale projet okolo ZOOparku a za ním vystoupat lesem na cestu ze Sedlece do Břežan.

   U parku se na nás vyřítil nějakej ratlík a Honzův bratr měl co dělat ho setřást… Kopec v lese stál opravdu zato, na hoře jsme funěli jak po zdolání alpského sedla. Aby ne, byli jsme 302 m n. m. J

   Napojili jsme na auty již mnoho let nevyužívanou silničku do Břežan. Tady se jede super a za chvilinku jsme v Břežanech. To byl takový vztyčný bod výletu. Loni jsme tu během našich projížděk objevili zapadlou malinkou útulnou hospůdku, kde vám natočí snad pět druhů Svijanského piva.

   Tak tedy slézáme z kol a na jedno, dvě,… sedáme na malé zahrádce před hospůdkou. Po chvíli odpočinku nad svijanským Kvasničářem pokračujeme lesní cestou do Dolínku, okrajové části Odoleny Vody. Sjíždíme opět na náměstí, kde se loučíme s kolegy a pokračujeme stejnou cestou jako směrem sem do Kralup.

    Jen ve Chvatěrubech děláme malinkou zajížďku a jedeme se podívat na dalšího kolegu z kanceláře, kterého, jak jsem očekával, potkáváme na parcele jeho „novostavby“. Děláme fotku se západem slunce a sjíždíme k řece, kde opět po cyklostezce č. 2 přijíždíme do Kralup.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Prej tam někde bydlí ta Pegnerová z novy

(Láďa, 28. 4. 2010 22:12)

Nikdy bych neřek, jak je ten kaučuk na večer malebnej. A ty komíny v zákrytu... No prostě bájo!