2010-04-18 - S Markétou po turistických v okolí Kralup
V týdnu jsme se s Markétou domluvili,že jeden den z víkendu strávím na kole s kamarády a druhý si užijeme na výletě spolu. Delší výlet vyšel na sobotu a na nás „zbyla“ neděle. Nevadí, počasí je skoro stejné a já se rád projedu odpočinkovým tempem po místech, kam bychom se s „kolegy“ asi jen tak nepodívali. Trasu jsem naplánoval převážně po turistických, místy zpevněných, jinde polních nebo lesních cestách v blízkém okolí Kralup. Kilometrů po silnici bylo jen minimum. Chtěl jsem Markétě, jakožto skoro rodilé Kralupačce, ukázat krásy okolí města, které, jak jsem správně uhodl, ještě neviděla.
Vyjeli jsme něco málo po jedenácté hodině. Normálně bychom přejeli přes lávku a do Nelahozevsi jeli Dvořákovou stezkou. Ale po včerejší zkušenosti, kdy to tam vypadalo jako na pěší zóně, jsem zvolil cestu po opačném břehu Vltavy. Projeli jsem mezi rodinnými domy na okraji Kralup a napojili se na modrou turistickou značku, která vede po nábřeží města a dál lesní cestou do Veltrus. Z cesty jsou krásné výhledy na zámek Nelahozeves a v dálce na most nad Miřejovickou elektrárnou. Myslím, že volba této strany řeky byla vydařená, opravdu jsme nikoho nepotkali a na rozdíl od Dvořákovy stezky, která je přeci jen skovaná mezi stromy, jsou z této strany o moc hezčí výhledy.
Ve Veltrusech jsme sjeli z modré turistické a přejeli po mostě do Nelahozevsi. Tu jsme projeli a po podjetí železniční trati jsme se napojili na silnici, která stoupá směr Centrální úložiště ropy. Markéta se kousla a bez větších problémů jsme kopec s několika zatáčkami zdolali. Těsně před jeho koncem je odbočka vpravo právě k úložišti. Stejnou cestou pokračuje i červená turistická stezka (Dvořákova stezka), která byla naším dalším cílem. Pár desítek metrů po sjetí z hlavní silnice a minutí zpomalovacích betonových retardérů červená značka pokračuje do prudšího kopečku po rozbité písčité cestě. Na tu se dostaneme po podjetí závory, která zabraňuje projetí automobilům. Na kopci pokračujeme příjemnou „polní“ cestou a vlastně kopírujeme oplocení areálu úložiště. Je tu „božský“ klid a navzdory ohromným nádržím po levé ruce, krásná krajina. Po několika stech metrech končí stromový porost, který jsme měli po pravé ruce a dál jedeme po polní cestě obklopeni z obou stran zelenajícími se lány. Přijíždíme k rozcestníku „nad Novými Ouholicemi“, zde opouštíme červenou značku, která pokračuje dále na Říp a do Roudnice, a odbočujeme vlevo na zelenou, která prakticky okamžitě začne klesat po rozbité cestě. Zde se vyhýbáme někomu na motorce a po pár metrech přichází vysvětlení – na palouku u cesty je vybudován malý motokrosový park. Ten projíždíme a už jsme u podjezdu silnice č. 16. Za ní ještě kousek lesem a vjíždíme do Sazené.
Zelená odbočuje mezi domy doleva a po dohodě u rozcestníku pokračujeme dále právě po zelené. Přiznám se, že jsem tuhle část cesty vždy nahradil úsekem po silnici, protože podle mapy má následovat stoupání a na konci úseku sjezd do Chržína. Ale jak se ukázalo, výjezd za to stojí… Za baráčky se nám zelená značka na chvilku ztrácí. Intuitivně pokračujeme kolem plotu zahrady, mělo by to být správně, jedeme stále do kopce. Cesta vede chvíli po trávě, potom lesní cestičkou. Za zahradou se dostáváme zpět na zelenou a mimo obec. Stoupáme utopenou cestou až na „vrchol“ kopce a dál pokračujeme krásnou cestou – po pravé ruce les a svah dolů, po levé pole. Moc hezký úsek cesty. Po chvíli je už na dohled kostel sv. Klimenta v Chržíně. Ten jsem vždy viděl jen ze silnice ze spodu vesnice. Nevím čím, ale z náměstíčka vypadá lépe. Asi je to tím bordelem, který sem lidé nanosili…
Pokračujeme prudkým sjezdem, v něhož polovině si dáváme pauzičku na doplnění něco málo energie. Místo jsme si vybrali opravdu hezké – nad námi kostel, pod námi v dálce Chržínský rybník, ke kterému vede naše další cesta po zelené turistické značce. Na konci vesnice odbočujeme ze silnice doprava za poslední dům a zelená nás zavádí na břeh rybníka. Cesta je tu zpestřená kořeny a spadaným listím, což ji trochu komplikuje. Po chvíli jsme mimo břeh rybníka a najíždíme na polní cestu, kterou se asi po kilometru a půl dostáváme až do Velvar.
I přes město jedeme po zelené, která nás protahuje přes náměstí, dále skrz Pražskou bránu a na konci města odbočuje doleva do Velké Bučiny. Ještě před vesnicí přejíždíme lokální trať a máme „štěstí“, slyším v dálce houkat vlak, tak čekám a dělám akční fotku… Podjedeme opět silnici č.
Do Velvarského háje, jak se tento zelený kousek na mapě nazývá, vjíždíme po chvíli, docela to vítáme, vítr začíná sílit a na otevřeném prostoru pole je jízda už docela nepříjemná. V lese děláme pár fotek a na jeho konci míjíme vysoký posed. Polní cesta pokračuje až do Lešan. Je tu ale dost rozbitá a jízda po ní není žádným zážitkem. V Lešanech přejíždíme silnici a podél nově vybudovaného sídliště v „anglickém stylu“ pokračujeme po zelené až k rozcestníku „Nad Lutovníkem“. Odtud už jen sjezd na Hostibejk a přes lávku domu.
Těsně za lávkou odbočujeme k hospodě U Václava, kam jedeme na slíbené pivečko a něco malého k jídlu. Potkáváme Romanu s Vítkem a tak cestu spojujeme. Na zahrádce hospůdky dáme dvě pivka a po krátkém posezení vyrážíme domu.
Výlet to byl moc hezký, myslím, že i Markétě se líbil natolik, že příště se mnou vyjede zase. Na rozdíl od jiných, byl tento převážně mimosilniční, a tak čas potřebný ke zdolání této trasy byl o něco delší, než je obvyklé.
Délka trasy