2010-04-07 - S Pavlem skoro na Říp
O tomto výletu bylo rozhodnuto již dva dny před jeho konáním. Předpověď počasí slibovala na středu jasnou oblohu a teplotu okolo
Sraz byl tentokráte v půl třetí u večerky Hvězdička, kousek pod domem Pavlových rodičů. Já utíkám z práce v půl druhé a chvilinku po půl třetí jsem na místě srazu. Pavel přijíždí s malinkým zpožděním, ale očividně v dobré náladě. Cestu směřujeme zpočátku přes Kralupy směr do údolí Knovízského potoka. Tato část cesty je popsána ve výletě ze 3.4.2010 První letošní výlet – Brandýsek, tak se zde o této části nebudu znovu rozepisovat, jen jednu vsuvku, tentokrát jsem vzal foťák, tak jsem vyfotil strom, o kterém jsem se v popisu zmiňoval.
V Neměřicích se na křižovatce vydáváme na opačnou stranu než minule. Cedule ukazuje na Velvary, což je náš další cíl. Od křižovatky silnice mírně stoupá, což poznám i podle Pavlova komentáře… Teda komentáře, naopak, najednou přestal mluvit, žádné jeho všetečné otázky na „všechno“ prostě jen chvíle klidu, ticha a pravda ke konci i funění. Ale zase to nebyla žádná hrůza, a tak na konci výjezdu není potřeba ani odpočinku. Následuje sjezd prakticky až do Velvar. Bohužel se zde potvrzuje jedna nepříjemnost, fouká nepříjemný studený vítr a nám nezbývá než pořádně šlapat i z kopce, protože jinak bychom snad ani nejeli… Vítr nás provází stále a to až do Lužce, kde přeci jen asi díky pokročilejšímu času foukat trochu přestává. Ale jak už bývá u cyklistiky skoro pravidlem, připadá vám, že ať jedete na sever, západ, jih či východ, fouká jen proti vám.
Před Velvary přejíždíme hlavní silnici, což je v danou chvíli skoro nemožné a po staré velvarské vjíždíme do města. Přejíždíme přes hezké náměstí a odbočujeme směr Budihostice. Je to úsek cesty, který neznám, proto jsem ho zařadil. Bohužel po pár set metrech zjišťujeme, že jsme zahnuli na Uhy, přes které se na naší cestu také dostaneme, ale vynecháme úsek, který jsme neznali a dnes tedy nepoznáme. Cestu jsme si tím trochu prodloužili, ale vracet se nám nechtělo.
V Uhách odbočujeme vlevo na Chržín, malou vesnici jejíž dominantou je starý kostel sv. Klimenta postavený na místě původní pohanské svatyně. Dál pokračujeme do vesničky Sazená. Odtud nás musí vyvést asi nejdelší „stoupání“ dne. Stoupání to bylo opravdu jen v uvozovkách, na nějakém kilometru a půl něco málo přes 50 výškových metrů. Oběma se nám šlapalo, aspoň myslím, v pohodě. Na jeho konci jsme se dostali na otevřené pole, kde opět udeřil náš největší nepřítel toho dne – silný vítr, ale současně se objevil náš cíl – hora Říp. Pohledy na kopec se stále opakovaly a čím jsme byli blíže, tím byly hezčí. Pokračovali jsme dál po zničené asfaltové silnici okolo letiště směr na Ledčice. Vesnice hned za podjezdem dálnice s hezky opraveným kostelem sv. Václava. Ledčice jsou jednou z nejstarších obcí v Čechách. Při výjezdu z obce následoval krátký sjezd a potom, jak to bývá, pozvolný výjezd do Černoučku velmi znepříjemněný ostrým protivětrem.
Až ve vesnici se Pavel poprvé podíval do připravené mapy, kde jsme a hlavně kam ještě pojedeme. Jelikož jsme byli za polovinou, nehrozilo, že by se otočil, a tak jsme pokračovali vesnicí dál. Černouček bylo místo, kde jsme byli hoře Říp nejblíže a pohled to byl opravdu hezký. Ve vesnici míjíme kostel sv. Bartoloměje a začíná poslední, vlastně druhé, stoupání na nejvyšší bod výletu.
Teď nás čekal zasloužený a celkem dlouhý sjezd do Horních Beřkovic, vesnice s psychiatrickou léčebnou a zvláštní architekturou… Mě osobně tato vesnice ničím nenadchla. Pokračovali jsme dál směr hlavní silnice na Mělník. V tomto úseku už mě Pavel proklínal i nahlas… No nedivím se mu, v tom větru, s vědomím co nás ještě čeká a hlavně mi říkal „ max. do
První jsme museli přejet uzavřený mostek přes Laterální kanál a potom hlavní „ třídou“ okolo kostela sv. Jiljí k řece, kde jezdí převoz přes řeku. Chvilinku jsme stáli nad řekou, párkrát zaštěkal pes za plotem a z okna v domě vykoukl pán a jestli prý jedeme přes řeku. Byl to převozník a i když mi připadalo, že vody teče nějak moc, převezl nás za 40 Kč na druhou stranu. Převoz je tu zvláštní, nepoužívá jiného pohonu, než je sám proud v řece. Loď je zavěšená na ocelovém laně přes řeku a jen pomocí kormidla je tlačena po klatce sem a tam.
Od přívozu jsme projeli přes záplavovou louku na silnici, po které vede nám dobře známá cyklostezka č. 2. Postupně jsme projeli vesnicemi Bukol, Dědibaby, Dušníky nad Vltavou až do Všestud. Cesta je celá po rovině, po málo frekventované silnici, ale Pavlovi zde už jak se říká došlo a stálo to nemálo přemlouvání, abychom v důstojném tempu pokračovali dál. Myslím, že jediný hnací motor byla hospoda U Janáče, kde jsme se měli konečně občerstvit a doplnit nějaké síly. Jak Pavel řekl, to mělo přijít rozhodně dříve J.
Ve Všestudech odbočujeme ze silnice a pokračujeme po č.2 k Červenému mlýnu, který slouží jako domov důchodců. Odtud „nekonečnou“ alejí k zámku Veltrusy. Za kempem Obora a po projetí kolem sportovního kanálu, kde pilně trénovali mladí vodáci, přejíždíme po mostě přes Vltavu do Nelahozevsi. Odtud stále po dvojce a později součastně po červené turistické značce až k rodnému domu Antonína Dvořáka. Zde sjedeme ze silnice, podjedeme trať a po krátkém kopečku jsme v hospodě. Dáváme pivínko a vyhlášené místní speciality za „staré“ ceny – dunajská klobása + feferonkový salát. Bohužel nás zima vyhání ze zahrádky dovnitř, kde hřejí staré Petry.
Z hospody už nás čekala jen cesta Dvořákovou stezkou podél vody do Kralup. Tuto cestu oba absolvujeme celou ve stoje, už není možné dosednout… Přijíždíme do Kralup akorát při západu slunce a u lávky naše společná cesta končí, já pokračuji přes řeku, Pavel uklidit kolo k rodičům.
Nakonec jsme byli oba rádi, že už je to za námi, i když si myslím, že byl Pavel nakonec rád, že cesta byla jaká byla. Počasí bylo opravdu krásně jarní, škoda jen toho nepříjemného větru… Ale zase to mělo jiné kouzlo a ta krásná krajina osvětlená jarním sluncem, no to je přeci k nezaplacení a nějakou námahu to musí stát, jinak by to snad ani nebylo ono. Závěrem snad jen, „ Až na Říp jsme se nedostali, byli jsme blízko, ale kousek přeci chyběl… Krajina je tu opravdu hezká, takže už spřádám plány, jak horu dobýt… “
Tedy délka trasy
Sám bych to lépe nevyjádřil
(Pavel, 9. 4. 2010 19:13)